Těší mě, jsem Lenka

Můj příběh

Pokud bych měla samu sebe popsat několika větami, na prvním místě bych chtěla zmínit, že jsem hlavně máma, která chce jít svému dítěti příkladem v tom, jak žít naplněný a radostný život. Mateřství byla a stále je moje největší životní výzva. Být mámou pro mě znamená být pravdivá sama k sobě a to je sakra těžké. Ustát si sama před sebou, že pár let budu rozhodovat o životě jiného človíčka a vše co udělám, ho více méně ovlivní do dalších let. Kladla jsem si otázky jako jiné mámy: “jak dlouho kojit, do jaké školky ho dát, a jestli vůbec, zda očkovat nebo neočkovat,...?” Ano, i já jsem si prošla těmito dilematy a další mám ještě před sebou. Uf.

Nejsem konzultant, který pracuje na základě znalosti techniky Yuen method a koučování, ale jsem především žena, která v životě prožila několik velmi silných a těžkých okamžiků, ať už jako dítě rozvádějících se rodičů, zaměstnanec, který si prošel syndromem vyhoření, žena, která dlouhé roky čekala na dítě a manželka, která ustála nejednu manželskou krizi. 

Moje cesta ke znovuslyšení svého vnitřního hlasu, mé intuice, vedla přes zboření mého nejsilnějšího limitujícího přesvědčení a to, že musím být za každou cenu hodná holka, vše zvládnout s úsměvem, všem pomoci a být maximálně samostatná. Potřeba mít vše dokonalé, co nejrychleji a sklízet ocenění a pochvaly, vedla postupně k velké únavě, frustraci, životní nespokojenosti a syndromu vyhoření. 

​

Hledala jsem pomoc na různých místech, od psychologů, TČM, kombilovala jsem různé alternativní přístupy, četla knihy, kupovala webonáře. Vše mi vždy ulevilo jen na krátký čas. Když přišlo nějaké další náročnější období, byla jsem zase na začátku. Mimochodem jednou s cest, jak si sama pomoci bylo i studium koučování a Yuen metody. Ale až s Yuen metodou, kterou jsem zažila několikrát v roli klienta jsem poznala, jak obrovskou sílu a potenciál má. Uvědomila jsem si, že mám konečně nástroj, díky kterému už krok zpět nikdy neudělám. 

Práce s vlastní intuicí mi denně pomáhá při rozhodování, už nedělám to, co se ode mne očekává a nebojím se, jestli svým rozhodnutím někoho zklamu. Nečekám, jestli dostanu pochvalu a počítám s kritikou, protože vím, že všem se nikdy nezavděčím. Vím, kdo jsem, co potřebuji, co mi dělá dobře a co naopak ne, a to se snažím respektovat. A když někdy šlápnu vedle? Cítím, že nevím kudy kam? Že zase moje hlava touží zajet do starých známých kolejí pro hodné holky? Zastavím ji! Protože už vím, jak na to a už nechci opakovat ty samé chyby. A taky proto, že jsem konečně máma! Vzor, parťák a žena, která slyší sebe samu.